K rukám předsedy Vlády České republiky a
ministrů České republiky
prostřednictvím ministra pro lidská práva
a rovné příležitostiJiřího Dienstbiera
V Praze, 18.9.2015
Po listopadu 1989 se naše země zařadila mezi demokratické státy západní Evropy. V domácí i zahraniční politice vyzdvihla důraz na právo národů na sebeurčení, politická práva obyvatel, náboženské svobody, svobodu slova, myšlení a svědomí a další. Zejména však právo na lidskou důstojnost, které je vyzařujícím jádrem civilizačního a sociálního pokroku. Naše zahraniční politika se vyznačovala vysokým stupněm solidarity, když podporovala a symbolicky brala v ochranu utlačované občany totalitních států na základě vlastních zkušeností se sovětskou porobou. Stali jsme se opět respektovanou zemí. To však může být v krátké době promarněno. Michael Kocáb
Nemáme ale hlubší zkušenosti s národnostně, etnicky a nábožensky otevřenou společností, protože jsme žili v komunistickém lágru. Proto se bojíme neznámého a neozkoušeného, ale strach by měl být překonáván kulturou, vzděláním, poznáním a pozitivním myšlením. Je mnoho občanů, kteří chuť a vůli překonat strach prokazují, většina je však závislá na odvaze politiků a právě ta chybí. Převládl alibismus, strach z extremistů a nedostatek ideí i ideálů. To platí od Strakovy akademie až po Hrad. Jako první se musí osmělit politici, a pokud to neudělají, nemají schopnost demokraticky zemi vést v krizovém období. Ivan Gabal
Zdá se, že se Evropa rozpadla na státy, které jsou pro uprchlíky cílové, a na ty, které nejsou. Země Visegrádské čtyřky evidentně cílové nejsou, což je zřejmě také první důsledek jejich protiimigračních postojů. Copak asi bude druhým důsledkem? Politickými lídry živená nenávist k jinakosti a ještě razantnější protievropská rétorika ve veřejném prostoru? Politiky Zemanova, či Klausova kalibru jsme si my – signatáři tohoto prohlášení – nezasloužili. Fedor Gál
Základním problémem této krize je neschopnost české politiky představit si, jak budou státy a Evropa, které dnes podrážíme a urážíme, reagovat v budoucnosti, až budeme potřebovat pomoci my. Takhle se zadělává na Mnichov. Jan Urban
Všechna frustrace lidí a strach ze sebe samých se promítá do této situace. Kdo jiný než politici by měl jít příkladem a vlévat obyvatelstvu naději. Těm ale často zájemo jejichvlastní popularitu, zabraňuje přijetí postojů odpovídajících koncepci evropské politiky a humanismu, ke kterým se hlásí. Jan Ruml
Vládě České republiky adresujeme následující společné prohlášení:
Česká politika potřebuje obrat
Současný nekompromisní postoj České vlády v otázce přerozdělení uprchlíků mezi členské státy může vést k rozrušení Schengenského prostoru a k rozpadu Evropské unie.
Vláda České republiky by proto měla:
· dostát svým evropským závazkům, které jsou vyjádřeny ve Smlouvě o Evropské unii, o jejíž členství jsme dlouho usilovali. Přijetím do tohoto svazku jsme přijali i článek I-2 této smlouvy.
„Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“
A také doložku solidaritykterá stanoví:
„Pokud je některý členský stát cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, jednají Unie a její členské státy společně v duchu solidarity....“
· přehodnotit svůj negativistický postoj a chování a nepodílet se na vytváření izolovaného postkomunistického bloku, který může nadlouho poškodit reputaci našeho státu. Naším krédem bylo přispívat ke sjednocení a odstranění polarizace. Je třeba začít spolupracovat, nikoli spolupráci potlačovat a spojovat se s k tomu dalšími.
· deklarovat ochotu podílet se na rozdělení uprchlíků mezi státy EU dle přijatýchdohod. Jsme relativně bohatým státem, který se chce podílet na výhodách, ale i na řešení obtíží tohoto společenství.
· pravdivě informovat naše občany o počtech nelegálních migrantů a žadatelů o azyl, kteří v uplynulých 20 letech naší republikou prošli či v naší republice pobývali, aniž by ohrozili chod státu a tím zvýšit sebedůvěru občanů této země.
· neopomíjet rozměr lidského utrpení při informování veřejnosti o vývoji událostí a zdůrazňovat mravní povinnost států přijmout nadstandardní opatření v lidské tragédii takových rozměrů.
Současně jsme si vědomi, že bez pevně nastavených pravidel a pečlivé organizace příjmu uprchlíků uvnitř členských států Schengenu i na jeho vnějších hranicích, hrozí bezprecedentní humanitární krize, chaos a bezpečnostní rizika. Žádáme představitele státu, aby plnili své povinnosti a nesvalovali odpovědnost za důsledky svých chyb, zbabělosti a nečinnosti na občany a na naše – mnohem vstřícnější – partnery z Německa, Rakouska či Francie, s nimiž jsme a chceme být rovnoprávní.
Michael Kocáb Ivan Gabal Fedor Gál Jan Urban Jan Ruml
spoluzakladatel OF spoluzakladatel OF spoluzakladatel VPN spoluzakladatel OF spoluzakladatel OF exministr pro LP poslanec PČR sociolog novinář exministr vnitra
K tomuto prohlášení se připojují svými podpisy a svými vzkazy:
Jiří Pehe, politolog, Bořek Šípek, výtvarník, Libor Pešek, dirigent, Petr Janda, Olympic, Helena Prečanová a Vilém Prečan, historik, Tomáš Ruller, prof. ak. soch., Jan Malíř, kameraman, Pavel Jungmann, nakladatel, Karel Holomek, Společenství Romů na Moravě, Matěj Ruppert, Monkey Business, Pavel Koutský, filmař, Irena Stará, Prof. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D., Masarykova univerzita, Markéta a Petr Veličkovi, krajinářští architekti, David Němec, Helena Slavíková, dramaturg, Jiří Severin, publicista,
Břetislav Rychlík, režisér, Pavel Seifter, historik, bývalý velvyslanec
Dana Němcová „Kam jsme to dospěli od devadesátých let, kdy jsme se stali útočištěm pro tisíce uprchlíků různých národností a náboženství z válčící bývalé Jugoslávie! Byli jsme schopni spolupracovat, přijímat a dodržovat přiměřená pravidla v nové situaci, informovat nově příchozí i místní veřejnost a chovat se lidsky. A dnes? Pro ohlupující populismus jsou uprchlíci nevyžádané a navíc „zdraví lidu“ ohrožující zboží.“
Tomáš Halík „Naše politická scéna zoufale potřebuje politiky a i státníky s odvahou a charakterem T.G. Masaryka, který byl ochoten se postavit proti většinovým předsudkům, antisemitismu a šovinismu. Dnes ještě nebezpečnější obdoby tehdejších strachů a předsudků, nacionální egoismus a provincialismus, zachvacují naši společnost jako nebezpečná infekcea naši vrcholní politici - včetně současného a předchozího prezidenta - tyto nálady přiživují a populisticky se vezou na vlně toho nejhoršího, co dnes do světa - a zejména Evropy - z naší země zaznívá a zapáchá. Hnutí nenávisti, rozněcované nebezpečnými populisty typu Okamury a Konvičky, znemožňují uprchlíkům se pokojně integrovat do naší společnosti, nasazují jim masku teroristů a vhánějí je tak do tábora radikálů, proti němuž údajně náš stát chrání. Je třeba učinit vše proto, abychom zastavili ty, kdo nás opět odtahují od Evropy a Západu a dobrovolně nás spoutávají s "divokým Východem"“.
Jiřina Šiklová „Statisíce našich spoluobčanů odtudve XX. století odešlo či muselo odejít. V cizině byli přijati. Je naší morální povinností pomoci těm, kteří jsou zase nyní v nouzi.
Petr Uhl „Uvítal jsem toto stanovisko, také mě zlobí xenofobní a nesolidární postoj české vlády. Je v rozporu s hodnotami EU i hodnotami, o než jsme usilovali v roce 1989. Mám však poněkud odlišný pohled na svět, méně geopolitický. Svůj postoj jsem se snažil formulovat v článku, který vyšel v Deníku referendum http://denikreferendum.cz/clanek/21268-stydim-se-za-ceskou-nesolidarni-vladu “
Eliška Wagnerová „Především postoj prezidenta a pak i části vlády se rozcházejí s idejemi, které charakterizovaly českou zahraniční a v relevantní části i domácí politiku pod prezidentstvím Václava Havla. Mluvím o respektu k lidským právům a o ochotě pomáhat těm, kteří ve svém státu strádají kvůli neuznávání lidských práv resp. lidství samotného ze strany tamních vládců. Nejsme jako oni… Proto připojuji svůj podpis.“
Martin Bursík „Prezident, premiér a klíčoví ministři Vlády ČR zneužívají našeho členství v EU k blokování společné evropské politiky, a to nejen při řešení humanitární uprchlické krize. Svými postoji oslabují nejen Evropu, ale i Českou republiku. Zrazují občany vlastní země tím, že opouští základní principy polistopadové zahraniční politiky ČR založené na ochraně lidských práv a ideálech humanismu. Vedou Českou republiku do náruče putinovského Ruska a komunistické Číny. Stydím se za chování vlastní země, jíž jsem byl kdysi místopředsedou vlády.
Umíme brát, ale neumíme dávat. Mluvíme jen o čerpání peněz z EU, ale společnému evropskému projektu pomáhat odmítáme." (Martin Bursík)
Vilém a Helena Prečanovi „Postoj politické reprezentace státu „od Strakovky po Hrad“ je nesnesitelný, škodí celé společnosti a českému státu.“
Michal Majzner „Stydím se za obraz, který teď máme v zahraničí. Několika tisícům lidí jsme schopni bez velkých problémů pomoci. Naši předci to dokázali a byli nesrovnatelně chudší. Místo opakování stejných frází je třeba nabídnout praktickou solidaritu a řešení 1. v místech původu, 2. opatření "na cestě", 3. opatření v Evropě - nabídku solidarity s lidmi, kteří přežili dlouhou cestu i s přetíženými spojenci (Německo si uprchlíky také "nevymyslelo"). Odmítání zejména třetího bodu štěpí Evropu a nahrává například Putinovi. Je vidět, že spousta lidí i firem v ČR přitom chce pomáhat a několik tisíc lidí tedy určitě zvládneme. Stačí jen chtít a vysvětlovat.“
Katerina Bursikova Jacques: „V posametove dobe jsem vychovala dve dnes dospele deti. Vstepovala jsem jim idealy pravdy a lasky, pocit evropanstvi, smysl pro spravedlnost, toleranci a soucit se slabymi. Jsou z nich slusni lide, kteri pomoc uprchlikum a lidem v nouzi povazuji za samozrejmost a Evropu vnimaji jako svuj domov. Nejen geograficky, ale predevsim hodnotove. Moji nejmalsi dceri je pet let a nechci dopustit, ze se bude jednou stydet za to, ze je z Ceske republiky, ze zeme, ktera je sobecka, nekolegialni cerny pasazer EU a skrz naskrz zkorumpovana. Nechci si ani predstavovat, ze drive nez moje dcera dospeje, zazije uplny rozklad demokracie nebo rozpad jedinecneho projektu, kterym je pres vsechny chyby Evropska unie. Situace je vazna. Je treba se ozvat.“
Miloš Zapletal – bývalý producent a scénárista, nyní farmář „Za své politické představitele se mnozí z nás styděli dlouhých 40 let. Mám vážnou obavu, že se tato situace začala opakovat.“
Vlasta Čiháková Noshiro, historička umění a autorka knihy Mitsuko-matka moderní Evropy? - Evropská unie přejala svůj mravní kodex humanity z myšlenek hraběte Richarda Coudenhove-Kalergi, který v roce 1923 založil ve Vídni Panevropskou unii, kolébku Evropské unie. U nás její pobočka v Praze a Brně vznikla v roce 1926 s podporou prezidenta T. G. Masaryka. Hrabě Richard vyrostl na rodinném zámečku v českých Poběžovicích a byl vychováván japonskou matkou Mitsuko a otcem hrabětem Heinrichem v „rodině bez hranic“. V programové publikaci Pan-Evropa, přeložené do češtiny v roce 1926 s předmluvou dr. Edvarda Beneše, stanovil Richard Coudenhove pro budoucí evropskou federaci základy společné evropské měny, centrální evropské banky, evropského pasu, evropské armády, evropské ústavy, evropské vlajky, evropské hymny, i symbolický Den Evropy, evropskou akademii a jako hlavní sídlo dokonce Prahu! Naše součinnost s mravním kodexem Evropské unie je zavazující.
Vladimír Merta „Dnešní problém vynucené migrace je jen předzvěstí budoucího rozpadu evropské solidarity. Není řešitelný bez porozumění oprávněných obav států, které trpí nedostatkem jasně daných pravidel. Neschopnost přijmout argumenty malých států je předzvěstí hlubší krize. Hrozí nebezpečí násilného stěhování, které v minulosti vyhubilo přešlechtěné národy, hrdé na vlastní kulturu tolerance a nenásilí. Neobviňujme jen vládu, dodejme jí argumenty pro odpovědné rozhodování!“
Ljuba Václavová, filmová dokumentaristka, Jiří Václav, hudební skladatel „Vdobě válečných konfliktů na Balkáně byltehdejší naší vládou udílenstatut strpění, tedy možnost dočasného pobytu na našem území těm, kteří utekli před válkou a to po celou dobu trvání války na jejich území. Naprostá většina z nich se po skončení války pak vrátila domů. V současné chvíli nabízí pomocuprchlíkům řada jednotlivců, občanských zařízení, katolická církev atd. Vyžadujme tedyod současné vlády právní podklad pro tento druh pomoci.“
Martin Věchet, zakladatel Open Air Festivalu Trutnoff, obč. Aktivista, Mgr. Eva Navrátilová, pořadatelka Open Air Festivalu Trutnoff, socioložka, Mgr. Marta Věchetová, pořadatelka Open Air Festivalu Trutnoff, etnoložka "Letošní festivalové setkání jsme věnovali mj. svobodě Ukrajiny, obětem holocaustu a náboženské svobodě a snášenlivosti. Je to jediná možnost přežití. Nepodporujeme terorismus v žádné podobě. Nesouhlasíme s radikálním islamismem, ale odmítat imigranty, kteří před magory (ve vší úctě k Martinu Jirousovi) utíkají na člunech s nasazením vlastního života a jsou poté označováni za ty, před nimiž utíkají, nám přijde demagogické a mířící na nejnižší lidské pudy. I na našem festivalu vystupují mnozí, kteří se kvůli jiným magorům stali uprchlíky a exulanty".
Vladimir Foist, reditel ZS Pobezovice, Lenka Foistova, asitentka pedagoga ZS Pobezovice „Soucasny odmitavy postoj nasich politiku k otazce prerozdeleni uprchliku muze mit nedozirne dopady na budouci zivot nasich deti, ktere ceka zivot ve zcela jine Evrope, nez ji zname dnes. Bylo by velmi smutne, kdyby se vinou tohoto postoje ocitla cela dalsi generace v izolaci vuci ostatnim solidarnim zemim.“
Jiří P. Kříž „Politici v obavách z příštího volebního neúspěchu přiživují laciné xenofobní nálady. Od strachu z uprchlíků míří česká společnost neomylně k lhostejnosti nad neštěstím válkami zubožených lidí. Masakry a destrukce jejich zemí vedou ke všemu všelijací samozvanci a diktátoři zbraněmi „civilizovaného“ světa. - Ocitáme se už jen malý kousek od návratu do ghetta. Svět nám vyjít z něho dosud pomáhá. My ale usilujeme zase o ploty. Tentokrát svobodně. A teprve pak nám dnešní hololebci, a dosud jen pokřikující pošukové, ukážou nejsprávnější cestu k jejich pojetí „demogracie““.
Vladimír Just „Kdykoli teď otevřu jakékoli médium, tištěné či elektronické, stydím se, tak jako jsem se stydíval před třiceti a více lety, za neuvěřitelně xenofobní, germanožroutské a protievropské postoje našich politiků zleva doprava, i za tzv. hlasy veřejnosti (píšu takzvané, protože jde o hlasy většinovými médii uměle vytvářené a právě těmito politiky formované) - ať už k problému uprchlíků, EU, NATO či Ukrajiny. Přeji si moc, aby nás jako celek naši sousedé – tak jako nás před časem v dobrém paušálně ztotožňovali s Václavem Havlem – stejně nesprávně ve zlém nespojovali s těmi, kdo za nás teď navenek vystupují, kamarádí se s diktátorskými režimy a hlásáním egoistické antisolidarity intenzivně pracují na rozbití Evropy. Za mne rozhodně nemluví!“
Jan Kalvoda „Jsem tak frustrován, že mi chybí slova. Tento stát je v horším stavu než po mnichovu, lúza se ujala vlády a elity, jak se ukazuje, prostě nejsou.“
Martin Rozumek „Tuto uprchlickou „krizi“ musíme uchopit jako příležitost. Po letech politického marasmu a posouvání se v politické kultuře a mezinárodním postavení na východ směrem k Maďarsku a Rusku nám právě uprchlíci dávají příležitost vrátit se mezi respektované členy EU, s kterými se problémy společně řeší na základě humanity a respektu k lidským právům, lidské důstojnostia svobodám.“
Jiří Šesták, senátor, Beatriz Šajmovičová, producentka, Eva Oslzlá, Petr Oslzlý, divadelní dramaturg, Zuzana Fuksová, Dada Klementová, Ing. Jaroslav Veškrna, lesník, Petr Baran, Štěpán Hájek, farář ČCE, Jitka Hájková, asistent pedagoga, Martin Bukovský, Svatopluk Zapletal, malíř, Jiří Kratochvil, spisovatel, Martin Budi, manažer, Dagmar Durecová, ředitelka BEST I.A., a.s., Ladislav Krapek, Lejla Abbasová, moderátorka,
Jiří Vondrák, televizní dokumentarista a hudebník,
Magdalena Dietlová, novinářka „Na téhle planetě je zatím dost místa pro všechny.
Když přijde katastrofa a pocit ohrožení, někteří za všech okolností zůstávají, jiní utíkají. Jestli ze strachu nebo za lepším, to se ukáže až časem.
Kdyby se všichni politici světa na hlavu postavili, znovu a znovu se to děje. Oni v té situaci musí za nás rozhodovat a konat tak, aby obětí a škod při tak obrovských přesunech bylo na všech stranách co nejméně. Proto jsme si je zvolili, a jen tak jim v tom můžeme pomáhat.“
Aleš Hora, živnostník „Bydlil jsem mezi prostými lidmi a poznal jsem jejich duši. Výsostné zjištění. Dobrý člověk u nás žije a v dědinách a na venkově je jich naprostá většina. Chybí jim jediné. Nedostává se jim pravdivých informací, a to musíme rychle změnit.“
Jana Červenková, spisovatelka, členka výboru pro vězněné spisovatele při Českém PENklubu "Chováme se jako malé děti. Když jsme sami v nouzi, naříkáme, že se nás nikdo nezastane. Donekonečna připomínáme velmocím Mnichov i to, že nás nechaly Stalinovi, že nám nikdo nepomohl v roce 68. Když jsme na tom dobře my, myslíme jen na své pohodlí. Zapomínáme, že ti ostatní pro nás tenkrát přece jen něco dělali - poskytovali azyl našim emigrantům, leckterým zachránili i životy. Ještě je čas si to uvědomit, abychom se za takový národ nemuseli stydět.“
Juraj Šajmovič , režisér „Pokud by se v době druhé světové války neprojevila solidarita, loajalita i hrdinství, které lidé měli k uprchlíkům, tak bych tady vůbec nebyl. Můj otec by byl "arizován" nebo možná i mrtev. Proto nemohu udělat víc, nežli připojit souhlas. Styděl bych se za sebe, pokud bych tak neučinil. Je to ryze subjektivní zkušenost, ale objektivně to vidím tak, že pokud by se sečm chtěl dostat jakýkoli terorista, rozhodně by se nevezl v "zavařené" dodávce. On by přiletěl první třídou a začlenil by se do společnosti. Bez problémů s
úřady, vládou i občany. „
Ivan Rössler, dramaturg a scénárista „V duchu Jaspersově Otázce viny, která by měla být povinnou četbou všech politiků, jsme zodpovědní za veškeré bezpráví, pokud vůči němu aktivně nevystoupíme, ať k němu dochází kdekoliv na světě. Kdybychom skutečně chtěli pomáhat, pak bychom zajistili humánnější a levnější způsob dopravy migrantů například už z Turecka. Nechápu, proč nečinně přihlížíme neskutečnému byznysu s migranty na trase, kde nebezpečím nejsou bomby a granáty, ale nenasytní převaděči, před jejichž výnosy z lidského utrpení bledne obchod s drogami. Pokud Evropa chce skutečně pomáhat, neměla by stavět ploty, ale koridory. To, že poskytneme azyl utečencům, pokud o něj v naší zemi budou vůbec stát, by mělo být samozřejmé, ale měli bychom umět odlišit ty, které postihla válka od těch, kteří chtějí do Německa a nikam jinam jen proto, že jsou tam štědré sociální dávky.“
Petra Procházková, novinářka "Bohužel za naprostý nedostatek soucitu a empatie s trpícími se zasloužila tentokrát i česká média. Namísto aby veřejnosti vysvětlila, kdo a proč k nám utíká, zabývala se hlavně tím, jak nás ohrožuje islám a co nám uprchlíci všechno udělají, co nám zničí a jak pošlapou naše hodnoty. Namísto zoufalství lidí postižených válkou nám média předkládala z kontextu vytrženou agresi a krmila nás strachem, hrůzou, mýty a fámami... Až v posledních dnech se v televizích objevily konečně filmy, například Terezy Engelové na ČT, o osudech lidí, kteří k nám přicházejí. Média, stejně jako politici, totálně selhala, teď už se bude veřejnost jen hodně těžko uklidňovat a přesvědčovat o nutnosti vstřícného postoje k uprchlíkům, mezi kterými je stejně slušných a stejně podvodníků i agresorů, jako v naší společnosti.“
Ladislav Vrchovský, novinář „Úctyhodný politik, skutečný státník, se neobejde bez politické statečnosti. Šosáctví preferující své vlastní zájmy a zájmy své politické strany před vyššími hodnotami je takovému politikovi odporné. Bohužel dnešní česká politická reprezentace předvádí na vnitropolitickém parketu ostudné tanečky, aby nepřišla o hlasy xenofobních voličů. Skutečných státníků, kteří vědí, že pomoc lidem v nouzi je na žebříčku hodnot výše než vlastní politický prospěch a snaha o zisk politického kapitálu ohraničená horizontem nejbližších voleb, je v českém parlamentu velmi málo. Právě proto, že úctyhodný parlament takových politiků potřebuje většinu, právě proto potřebuje česká politika obrat.“
Dana Fidlerová, výtvarnice, Luboš Fidler, hudebník a výtvarník „Jsme zoufalí a stydíme se za chování velké části České veřejnosti. Převládají malost, egoismus, nacionalismus, rasismus. Přečetli jsme si prohlášení ČESKÁ POLITIKA POTŘEBUJE OBRAT. Souhlasíme s ním, jsme za něj vděčni a připojujeme své podpisy.“
Jan Maxa, ředitel vývoje, Česká televize, Olga Sommerová, filmová dokumentaristka, Ivan Binar, spisovatel a překladatel, Radek Hábl, Otevřená společnost, o.p.s., Michal Pavlíček, skladatel a rockový kytarista
Andrea Šenkyříková, Otevřená společnost „Jsem ráda, že konečně promlouvají osobnosti, jejichž životy a morální postoje ovlivnily změnu režimu v roce 1989. Pevně doufám, že jejich hlas uslyší většina společnosti, posílí ji a politici si uvědomí, že je konec nicnedělání, zlehčování, odvádění pozornosti a podceňování občanů. Nálada ve společnosti je také ovlivněna chudobou a zadlužeností mnoha lidí, parazitováním na chudobě, což současná legislativa stále ještě umožňuje. Oproti nenasytným příživníkům je spousta nešťastných lidí, kteří si už větší chudobu neumí představit a strašením prostřednictvím médií o počtech migrantů se cítí ještě ohroženější. Tito lidé jsou zmatení, neinformovaní a i když mají možnost číst nebo slyšet některé rozumné názory, cítí se ohroženi.“
Věra Čáslavská „Vážení spoluobčané, obracím se na Vás, abychom společně prolomili strach, lhostejnost a neúctu k životům těch, kteří jsou nyní v nouzi.
Naši vzdálení i blízcí předkové tuto zemi budovali tak, abychom my mohli žít v demokracii a právním státě, který nám zaručuje základní lidská a občanská práva, abychom se těšili plné občanské i lidské důstojnosti. Stálo to nezměrné úsilí, překonávání strachu, pot a krev. My to štěstí dnes máme, zatímco se jiní o to dosud marně snaží a není jejich vina, že se narodili v zemi, kde zuří konflikty, bída a hlad. Jako Evropané, kteří jsme ve 20. století vypustili do světa dvě zničující války, bychom měli dobře vědět, oč jde. Tím spíše, že to byly války a hlad, které v minulosti vyhnaly do světa milióny Evropanů.
Jen solidarita a spolupráce dokáže udělat náš svět snesitelnějším. O lidskou důstojnost nepřichází lidé na útěku, ale připravujeme se o ni my sami tím, že jim odmítáme pomoc, tím že necháváme vyčerpané uprchlíky před zavřenými dveřmi. Pomoc jim znamená i pomoci sobě, své občanské a lidské hrdosti před Evropou, před světem, ale především před sebou samými. A mějme na paměti, jak se dnes chováme my k nim, mohou se příště chovat oni k nám, ocitneme-li se v nouzi. A kdo o životě něco ví, ví také, jak snadno a rychle se lze do nouze a zoufalství propadnout.
Na svůj národ jsem byla celý život hrdá. Prožívala jsem neopakovatelné okamžiky mezinárodní solidarity v roce 1968, prožívala jsem ojedinělé chvíle nenásilné revoluce 1989, která této zemi přinesla sebevědomí a celosvětový respekt. Vím proto, jaké dobré vlastnosti dokážeme projevit. Prosím, zbavme se strachu a lhostejnosti a nedopusťme, aby jediné hlasy, které bude z České republiky slyšet, byly hlasy populistických politiků, extrémistů a xenofobů. Nedopusťme, aby se za naše chování musely naše děti stydět. Prosím, navažme na to dobré, co tomuto národu pomáhalo přežít i ty nejtragičtější chvíle v jeho historii a pomožme těm, kteří to potřebují.“ (Věra Čáslavská, Martin Odložil, Martin Vidlák)
Jan Burian, písničkář, Jan Svěrák, filmový režisér, Olga Wallo, režisérka a spisovatelka, Pavel Štern, ředitel Otevřené společnosti, Ivana Davidová, filmová střihačka
Jana Mikolášková, evangelická farářka "Byla jsem 31 let farářkou ve Švýcarsku. Kniha, kterou jsem se ve svém povolání nejvíce zabývala je bible. Kniha plná příběhů o emigraci a emigrantech. Lidé v nich utíkají před hladem, válkou, závistí, nenávistí, před úkoly, které se jim zdají být nad jejich síly, před sebou samými. Utíkají a vracejí se. Biblické příběhy nejsou návodem k emigraci, ale ukazují, že se za emigraci nemusí nikdo stydět a nabízejí určitou orientaci v dané situaci, dávají základ k určitým etickým principům. V létě jsme si připomínali 600-leté výročí Husova upálení. Při té příležitosti jsem si uvědomila, že identita není daná státní či národnostní příslušností, ale postoji, etikou. V současné situaci by stálo za to, opravdu se na Husovy postoje rozpomenout. Češi totiž mají zvláštní anténu na to, čemu se říká pravda, umí věřit ve vítězství dobra nad zlem, mají vize a ideály, umějí jim dát výraz….Proto jsem na svůj národ hrdá. A snad by se i nějaký nový Hus našel? Myslím, že chaos, který nastal kolem uprchlíků může prolomit jen vizionářský způsob myšlení. Mít vizeneznamená být naivní. Je úkolem politiků dotáhnout je do reality. To vaše “Prohlášení” mi dává naději a ráda se připojím…..
P.S. V roce 2000 jsem se svým curyšským sborem navštívila Sýrii. Již předtím jsme byli několikrát v Izraeli, Jordánsku, později též v Egyptě. V žádné z těch zemí jsme senecítili bezpečněji, nesetkali se s bezprostřednější přátelskostí jako v Sýrii."
Marie Rottrová, zpěvačka „PROHLÁŠENÍ je skvělé a moc potřebné. Taky jsem z našich politiků a novinářů víc než otrávená. I tady platí, že kdo chce /pomáhat/, hledá způsoby a kdo nechce, hledá důvody. Stoprocentně souhlasím s Tomášem Halíkem a všemidalšími, kteří napsali své názory a potvrdili tak i ty moje.. A jak je stále vidět, prozíraví lidé u nás jsou, ale bohužel nemají žádnou moc a nejsou organizováni. Prezident a spol. zase všechny signatáře vhodí do jednoho "láskyplného" pytle, pořádně zesměšní a vše zůstane při starém. Pojďme vytvořit novou, ambiciózní politickou stranu, máme přece statečné a charakterní lidi a když si vzpomenu na poslední prezidentskou volbu, nechybělo moc a politika by se u nás vyvíjela jinak.. Není tu strana, která by měla výrazné, rovné osobnosti s nadhledem a vizí ! Pevně věřím, že by taková nová strana měla velký úspěch, čeští voliči nejsou hloupí, ale
potřebují pomoc, potřebují lepší nabídku ! Podepisuji toto prohlášení všemi, co deseti, dvaceti !!! A jsem připravená pomáhat...“
Karel Schwarzenberg "Každá generace je aspoň jednou vystavena zkoušce která prokáže, jestli v politice obstála nebo selhala. Bylo tomu tak v letech 1938-1939, bylo to i v roce 1968. A my máme zkoušku poměrně lehkou. Nejsou tady cizí tanky, nejsou tady jednotky SS či gestapo. Čelíme pouze invazi, ano, mnoha uprchlíků."
Tomáš Halík „Připojuji také vyjádření papeže Františka v Kongresu USA, senátoři na tato slova aplaudovali ve stoje. Snad by si je Češi měli číst každý den.“
Papež František v Kongresu USA, září 2015 „Náš svět stojí tváří tvář krizi uprchlíků, v měřítku, které tu nebylo od II. světové války. To před nás staví velké výzvy a mnoho těžkých rozhodnutí. Také na tomto kontinentu se tisíce lidí vydává na sever hledat větší příležitosti v naději na lepší život pro sebe a pro své blízké. Což také my nehledáme pro své děti totéž? Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský. Měli bychom se vyhnout všudypřítomnému pokušení, skartovat všechno, co působí potíže. Zapamatujme si zlaté pravidlo: „Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim“ (Mt 7,12)
Toto pravidlo nám jasně ukazuje směr. Jednejte s jinými se stejnou láskou a soucitem, s jakým chcete, aby se zacházelo s vámi. Snažme se zajistit druhým stejné možnosti, jaké hledáme pro sebe. Dovolme jiným, aby se rozvíjeli tak, jak sami chceme, aby se pomáhalo nám. Jedním slovem, jestliže chceme bezpečnost, dávejme bezpečnost; chceme-li život, dávejme život; chceme-li příležitosti, zajišťujme příležitosti. Míra, kterou uplatňujeme vůči jiným, je mírou, kterou čas naměří nám. Zlaté pravidlo nám připomíná také naši odpovědnost za ochranu a obranu lidského života v každé etapě jeho rozvoje.“
Jiří Šesták, senátor (informace senátorům)
Vážení a milí kolegové,
na plénu jsme se domluvili /ti kteří jsme se setkali při snídani/, že založíme Platformu jejímž prvním krokem bude setkání se zástupci humanitárních organizací. Toto setkání se uskuteční dne 14.10. ve 13.00 v Senátu. O místě vás budu ještě informovat. Kdo máte chuť a čas přijďte.
V úctě Jiří Šesták
Platforma pro řešení a integraci uprchlíků
Tato platforma, založení a tvořená senátory PČR, vznikla za účelem přispění k řešení situace uprchlické krize a to v těchto bodech:
1/ rozpoznání příčin a průběhu uprchlické krize
2/ přispění k pravdivému informování veřejnosti a komunikace s veřejností, která povede k rozumění podstaty krize, průběhu i možných řešení. V důsledku pokles bezdůvodného strachu veřejnosti a obrana proti xenofobii a rasismu.
3/ přispění k aplikaci takových opatření, které pomohou uprchlíkům v jejich tíživé životní situaci a v co jejich nejúspěšnější jejich integraci do české společnosti.
Jan Poněšický, psycholog a psychiatr, Dominika Čechová, psycholožka
Fero Fenič, režisér a producent, prezident MFF Praha – Febiofest „Ztrácíme paměť, teď už i srdce. Jaká může být naše země po lidech, kteří ji dnes reprezentují a co bude s národem, který toto ve většině podporuje?“
Luděk Niedermayer, europoslanec „Myslím si, že naše vláda neuchopila otázku našeho podílu na řešení migrační krize, dobrým způsobem i přes to, že její nakonec deklarovanou ochotu žadatele o azyl přijímat vítám a alespoň v tom se lišíme od některých zemí, se kterými jsme hlasovali.
Naši pozici považuji za špatnou z hlediska hodnot a morálky – nechováme se dobře k migrantům, kteří na naše území přicházejí (ostudná situace v některých detenčních centrech a zadržování pachatelů přestupku) a postavili jsme se špatně k jedné ze základních hodnot společné Evropy – spolupráci a solidaritě.
Navíc, politicky šlo podle mne o pozici chybnou, která poškodila pozici naší země v Unii. Dá nám dost práce naši pozici zpět zlepšit. Jako bychom zapomněli, jak důležitá fungující a soudržná Unie pro nás je…
Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla „Je v zájmu každého občana ČR přihlásit se k hodnotám soucitu a spoluzodpovědnosti za osudy jiných, tak jako se jiní hlásili k spoluzodpovědnosti za naše osudy. Nejsou to hodnoty výhradně státní či unijní, ale hodnoty civilizační, k nimž se v každých dobách hlásili nejlepší představitelé našeho národa. Zároveň je i v našem zájmu apelovat na politiky, aby nezneužívali současné situace ať už k vyvolávání xenofobních nálad či k nezodpovědným prohlášením sledujícím vlastní politické cíle.“